Premiér si na tiskové konferenci po jednání vlády vyřídil účty s částí novinářů.
Jmenoval konkrétní média, konkrétní autory a konkrétní případy, kde vidí lži, manipulace a nálepkování. Celou slovní přestřelku jsem pro Parlamentní Listy rozebrala také z druhé strany. Mnozí novináři veřejnoprávních a mainstreamových médiích v posledních letech často překračují pomyslnou čáru slušnosti a etiky, myslí si, že jsou nadlidi a vládci planety a chovají se jako „lidské hyeny“. Jsou přesvědčeni, že mohou všechno, protože jsou nedotknutelní!
Celý článek:
„Máme právo říct, že říkáte nepravdu a právo vyjádřit se, že se nám něco nelíbí,“ připomíná Maršálková slova premiéra Andreje Babiše z pondělní tiskové konference po jednání vlády. Předseda vlády tam udělil některým přítomným novinářům „výchovnou lekci“. Nešlo o obecné stížnosti na média jako celek. Babiš se opřel do části novinářů a redakcí, které podle něj o jeho osobě i současné vládnoucí koalici dlouhodobě zveřejňují polopravdy, lži a manipulace. Premiér uváděl konkrétní jména, konkrétní redakce a konkrétní příklady.
„Adresně a jmenovitě uváděl jména těch novinářek a novinářů, kteří dlouhodobě zveřejňují o jeho osobě a současné vládnoucí koalici polopravdy, lži a manipulace. Nálepkují a dehonestují politiky, aniž by jim poskytli prostor se proti tomu bránit,“ rozebírá Maršálková.
„Potrefení pravdobijci“
Reakce některých novinářů a komentátorů pak podle Maršálkové působila úsměvně. Ti, kteří Babiše dlouhodobě kritizují, se najednou začali dovolávat slušné komunikace. „Velmi úsměvné bylo pak vystoupení těch ‚potrefených‘ pravdobijců, kteří Babiše neustále obviňují, že na ně útočí, a dokonce ho tentokrát upozornili, že to do slušné komunikace nepatří. Tak začít ale musí u sebe,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz.
Premiér podle ní nebránil diskusi. Jen chtěl, aby novináři nelhali. A přidal konkrétní případy. „Premiér jim naopak slušně a věcně vysvětlil, že s nimi nemá problém diskutovat, jen chce, aby nelhali,“ uvedla Maršálková.
Bombastické titulky a „nositelé jediné pravdy“
Velký problém vidí v tom, jak některá média pracují s titulky a perexy. Čtenář dostane emotivní, bombastický nebo alarmující titulek, který po přečtení celého textu často neodpovídá obsahu. Jenže právě titulek a perex si přečte nejvíc lidí.
„Při podrobnější analýze mediálních výstupů médií, které premiér Babiše dlouhodobě kritizují, zjistíte, že používají emotivní, často bombastické nebo naopak alarmující titulky a perex, kdy po přečtení celého článku zjistíte, že vůbec neodpovídá jeho obsahu. Moc dobře vědí, že většina čtenářů nedočte text až do konce,“ upozorňuje Maršálková.
Další nástroj mediálního obrazu představují „experti“. V článcích a reportážích se z nich stávají „nositelé jediné pravdy“, ačkoliv často nejde o žádné nezávislé autority, ale o osoby napojené na názorové nebo neziskové prostředí blízké daným médiím. „V reportážích, článcích využívají rádoby experty, udělají z nich ‚nositele jediné pravdy‘, kteří jsou často jen jejich dobří známí a v mnoha případech působí v různých neziskovkách, finančně propojených s danými médii,“ píše analytička.
Podobnou věc zmiňoval i Babiš na tiskové konferenci. Kritizoval výběr expertů u některých článků a upozorňoval, že za odborníky jsou podle něj vydáváni lidé z politického či aktivistického prostředí, kteří jsou proti jeho vládě předem názorově vyhranění.
Newsroom a výmluva, že nebylo místo
Došlo i na Českou televizi. Babiš kritizoval pořad Newsroom ČT24 kvůli tomu, že jeho vyjádření nebylo použito celé. Redaktor ČT se bránil, že pořad není nafukovací a celé vyjádření se do reportáže nevešlo.
Maršálková takovou obhajobu odmítá. „Pokud požádají politika o vyjádření, pak je více než pravděpodobné, že ho pokrátí, nebo usadí do jiného kontextu a jejího autora znemožní. Když premiér konkrétně uvedl pořad Newsroom ČT24, tak to redaktor ČT vysvětlil tím, že se celé vyjádření do reportáže nevešlo. Obhajovat se tím, že neměli v reportáži více času nebo na webu více místa je trapné a neprofesionální,“ uvedla.

Jedním z nejtvrdších bodů Babišova vystoupení byla kritika novinářů, kteří podle něj zatahovali do politického boje rodinné příslušníky a děti. Premiér mluvil o své dceři, synovi i o spolupracovnici hnutí ANO Anetě Zicklerové.
Právě zde podle Maršálkové média překračují hranici slušnosti a etiky. „Novináři často také překročí pomyslnou čáru slušnosti a etiky, když zatáhnou do politiky děti a další rodinné příslušníky politiků. Slova redaktorky Deníku N, že novináři si musí ověřovat fakta, jsou sice na místě, ale novinář není nadčlověk a vládce planety, aby se choval jako ‚lidská hyena‘ a naháněl děti nebo sousedy politiků,“ napsala.
V jedné části tiskové konference se opakovaně řešila také veřejnoprávní média. Babiš zdůrazňoval, že zákony o České televizi a Českém rozhlasu mají dál platit. Změnit se má pouze forma financování. Místo poplatků má přijít financování ze státního rozpočtu.
Maršálková k tomu poznamenala, že někteří novináři tuto věc zjevně nechtějí přijmout. „V průběhu tiskové konference se opět flagrantně ukázalo, že mnozí přítomní novináři nechtějí, nebo snad je to nad jejich možnosti chápání, přijmout fakt, který jim premiér několikrát vysvětlil a zopakoval, že zákony o veřejnoprávních médiích platí, budou platit, změní se jen forma jejich financování, a to místo poplatků budou financována z rozpočtu. Tady je to marné, marné, marné a vysvětlování je zbytečná ztráta času,“ glosuje.
Finální manipulace po skončení tiskovky
Zásadní část její analýzy míří na to, co se děje po skončení tiskové konference. Většina občanů si celý záznam nepustí. Událost zná až z následných článků, komentářů a sestřihů. Právě tam se tvoří výsledný obraz.
„K mediální analýze je nutné přidal ještě pohled z jiné strany. Většina občanů si tiskovou konferenci vlády nepustí a přečte si o jejím průběhu jen následné mediální výstupy. A právě v tuto chvíli dochází k finální manipulaci veřejného mínění,“ konstatuje.
Konkrétní novináři pak podle ní využijí následné výstupy k poškození vlády. „Novináři, o kterých říká premiér, že jsou ‚posedlá Antibabišem‘ využijí veškeré dostupné možnosti, aby výsledným článkem opět vrhli špatné světlo na práci celé vlády,“ napsala Maršálková.
Do stejného mechanismu pak zapadají i reakce na sociálních sítích. „No a když se pak k nim přidají pravdobijci na sociálních sítích, kteří ve svých výplodech píší, že to novináři Babišovi natřeli, že dobře formulovali otázky a Babišovy odpovědi nedávaly smysl, že byl premiér ve značném stresu, kvůli vývoji, který nemá pod kontrolou atd., pak dostanete úplně jiný mediální obraz o velmi kvalitní, profesionální a věcné tiskové konferenci,“ uvedla.
Na této tiskové konferenci podle Maršálkové předseda vlády na novináře neútočil. Pouze „poukázal a jasně vyjmenoval jejich lži a hájil svá práva a práva nás všech“.
Celá věc tak v jejím rozboru nestojí na tom, zda Babiš útočí na média. Otázka zní přesně opačně: kdo tady dlouhodobě útočí na koho.
Vyšlo zde:
Jsem laik a mám pocit. Pocit, že styl práce novinářů se významně změnil po aféře Watergate. Získali pocit neomylnosti a nedotknutelnosti – používají „utajené“ zdroje, téměř nikdo si je netroufne žalovat, protože by to byl útok na svobodu médií.
Myslím, že všichni máme svojí svobodu a hlavně právo na pravdu. Několik dní se mi honí hlavou, kdy se objeví někdo z politiků (na celém světě), kdo začne novináře vykazovat do jejich mantinelů, kdo je bude žalovat za lži, kdy ponesou odpovědnost.
Proč? Protože „špatná“ média jsou, podle mne, největším zlem ve společnosti. Ovlivňují myšlení, rozdělují, a protože znají technologii ovlivňování, používají jí. Bohužel za prachy, v zájmu někoho. Nikoliv v zájmu pravdy, slušnosti, správnosti.
A jen doplním otázku: „Proč nezrušíme ČT?“. Já vím – zákon. Ale oni zákon nedodržují, a významně ovlivňují (zhoršují) stav společnosti.
Dobrý den, ve všem s Vámi souhlasím, média a jsou nevětší zlo v naší společnosti.
stačí, když občas vynechají slovíčko a nebo dají čárku jinam než patří, známe češtinu a kouzlení s ní.
Nelíbí se mi slovní útoky na novináře, stejně jako se mi nelíbí slovní útoky na politiky. Politik má možnost bránit se u soudu, kde většinou odchází s tím, že musí snést vyšší míru kritiky. Neměli by ale vyšší míru kritiky snést i novináři? Zvláště pokud jsou usvědčeni z manipulací a lží?
Média mají obrovskou moc, kterou jim v posledních letech částečně ukrajují sociální sítě. Přesto platí, že pokud si někdo v médiích usmyslí někoho poškodit pomluvou, s velkou pravděpodobností se mu to podaří. Ano, dotyčný má možnost bránit se občanskoprávní žalobou. Jaký je výsledek? Jednou provždy bude spojen s kauzou, kterou o něm dané médium vytvořilo, a to i přesto, že bude médium následně soudně donuceno k omluvě.
Politici drží faktickou moc měnit zákony, ale zároveň nesou odpovědnost za své kroky. Média mají moc ovlivňovat veřejné mínění, aniž by za své omyly či manipulace nesla srovnatelnou odpovědnost.
Ani novináři, ani politici nemají být jakýmisi „nadlidmi“. Pokud někdo lže, podvádí nebo manipuluje, mělo by se všem měřit stejným metrem – politikům i novinářům.
Souhlasím s vámi, ale bohužel jsme dospěli do doby mediokracie, naši společnost řídí média.
Já si pouštím všechny tiskovky vlády až do konce a je neuvěřitelné jaké chorobné dotazy dokáží „novináři a redaktoři“ vyplodit. Většina z nich jsou nenávistníci, ten zbytek dutá hlava bez vlastního úsudku. Mají zadání a jedou.
to je tím, že média za prokázané a evidentní lži a manipulace nenesou trestní odpovědnost.
To jsou novináři,kteří cílí pouze na voliče pětikoalice.To jsou jejich prioritní čtenáři a klikači.
Novinářská žumpa…