Báli se pravdy? Speciálové mlčeli jako jedna rodina!

Udělením milostí čtyřem příslušníkům 601. skupiny speciálních sil, zabránil Petr Pavel, aby před soudem vypovídalo další 32 českých vojáků!

Veřejnost se tak už nedozví jména těch, kteří se na této nechutné kauze podíleli, měli v ní svou roli a plnili svěřené úkoly. A proč bychom je měli znát? Protože je docela pravděpodobné, že někteří z nich pracují pro současnou vládnoucí garnituru a zastávají veřejné funkce ve státních institucích!

Krajské státní zastupitelství v Brně zveřejnilo anonymizovanou obžalobu na čtyři české vojáky, které vinilo ze smrti afghánského zajatce po výslechu během mise v Afghánistánu v roce 2018. Odsuzuji hanebný čin, který spáchal tento zajatec, příslušník afghánských ozbrojených sil Vahidulláh Chán, ale nežijeme v džungli a i pro speciály platí zákony a mezinárodní dohody a úmluvy.

Co se tehdy v Afganistánu stalo!

Nadrotmistři Štefan T. a František K. dostali 22. října 2018 pozdě odpoledne od svého nadřízeného rozkaz. Respektive rozkazy dva. Bylo už několik hodin po útoku, jenž otřásl základnou Šindand v afghánské provincii Herát. Osmnáctiletý afghánský voják Vahidulláh Chán střílel na auto s českými vojáky, jednoho zabil a dva zranil.

Když se po útoku vzdal, po dotazování vedeném jeho afghánskými kolegy si ho převzali čeští speciálové. Jeden rozkaz nadrotmistrům zakázal, aby mu ublížili. Podle druhého měli Chána po výslechu vyfotit. Jako důkaz, že se mu nic nestalo. Podle státního zástupce nesplnili ani jednu instrukci. Vyplývá to z obžaloby, jež přináší do případu nová fakta.

„Dotazovaného opakovaně udeřili do obličeje, dále pomocí křiku, údery do stolu a dalším agresivním chováním v těsné blízkosti poškozeného na něj psychicky tlačili, aby dotazovaného, (…), přiměli k odpovědi o motivu útoku, o případných dalších osobách, které byly do útoku zapojeny, čímž poškozenému způsobili blíže nespecifikovanou fyzickou a psychickou újmu,“ píše žalobce.

Výslech vedli Štefan T. a František K. krátce po 17. hodině zhruba 12 až 15 minut ve výslechové místnosti objektu 458. Jak stojí výše, fotodokumentace Chána po dotazování nevznikla. Ve stísněné budově je pak vystřídali američtí vojáci, kteří podle obžaloby se zajatcem zacházeli mnohem brutálněji. Z místnosti se ozývaly Chánovy výkřiky.

Před objektem 458 v tu dobu stáli na stráži další dva čeští speciálové, nadporučík Václav Č. a rotmistr Karel M. Více než čtyřicet minut podle státního zástupce poslouchali, co se v uzavřené místnosti děje. Z pohledu žalobce jim muselo být jasné, že Chán trpí. A nechali to být.

Po americkém výslechu nesl Chán podle žalobce stopy intenzivního fyzického týrání, silně krvácel. V tomto stavu ho Václav Č. a Karel M. před objektem 458 hlídali dalších 75 minut, než si ho opět převezmou Afghánci. Přestože na základně bylo zdravotnické zařízení, navíc jeden z nich byl vycvičen v poskytování pomoci v boji, opět podle žalobce nekonali.

Zásadní pro Chánův tragický konec bylo jednání osmi amerických vojáků, z nichž někteří ho převzali po českých speciálech. Kroutili mu varlaty, bili mu hlavou o stůl či ho opakovaně házeli proti zdi. Afghánský lékař k tomu ve zprávě uvedl, že Chán měl „frakturu krčního obratle páteře, v oblasti nosu, očí, pravé ruky a levé nohy má mnohačetné zlomeniny.“ Chán zemřel následující den chvíli po půlnoci.

Obžaloba v tomto ohledu přináší další dosud neznámý motiv. V příběhu podle žalobce figuroval ještě jeden český voják, jehož identitu se však vyšetřovatelům nepovedlo doložit. „Dotazovaného (Chána) škrtil, plival na něj a tahal jej za vlasy,“ popisuje obžaloba, kterou vypracoval brněnský státní zástupce Robert Hanuš.

Ze čtveřice Štefan T., František K., Václav Č. a Karel M. během vyšetřování vypovídal pouze jediný, prý si žádného násilí nevšiml. Ostatní výpověď odmítli. A jak k tomu státní zástupce poznamenává, stíhaní speciálové měli v tomto podporu prakticky celého útvaru. Výpovědi se zdrželo dohromady 32 dalších vojáků. Kriminalistům jen předložili prohlášení, kde svůj postoj vysvětlují.

„Výslovně prohlašuji, že obviněné a další příslušníky mé jednotky považuji za bratry ve zbrani, se kterými žiji, bojuji a na které spoléhám, kterým jsem opakovaně zachránil život a kteří opakovaně zachránili život mě. (…) Neváhám tvrdit, že tento vztah je srovnatelný, ba naopak v mnoha případech mnohem užší a kvalitnější, než je vztah sourozenecký,“ stálo v něm mimo jiné.

Tehdejší šéf Ředitelství speciálních sil při generálním štábu Pavel Kolář sestavil čtyřčlennou komisi, v jejímž čele stál. Vyrazila na místo a 1. listopadu měla zprávu hotovou. Nekriticky však převzala tvrzení vojáků ze základny, že za nic nemůžou.

„Závěry komise se předkládaly koaličním partnerům a jiným subjektům jako oficiální šetření, které nic neprokázalo. Oficiální předem domluvený způsob komunikace o případu byl ‚V případě, že to bude jakkoliv, i nepřímo, ukazovat, na naše jakékoli pochybení – od nás (Chán) odcházel po svých a v pořádku‘,“ píše státní zástupce v obžalobě.

Tuto strategii drželi Češi i ve chvíli, kdy americká vojenská policie CID či afghánské orgány, už vznášely oficiální podezření, že čeští vojáci mohou nést trestní odpovědnost za smrt Chána. Touto taktikou armáda odstavila ze hry Vojenskou policii, jež přitom měla na místo vyrazit neprodleně. Ta se poprvé o celé povaze incidentu dozvěděla až na konci listopadu 2018.

„Nebezpečnost daného jednání vojáků státní zástupce spatřuje (…) v tom, že v době ohrožení jednotky možným útokem jednali jednotlivci v rozporu s rozkazy, což vytvářelo v době ohrožení nádech anarchie a rozkladu jinak velmi schopné jednotky, která plnila své úkoly nadmíru precizně,“ napsal žalobce Hanuš.

Žádný z těchto závěrů ale u soudu přednést nemohl. Prezident Petr Pavel udělil vojákům 19. května abolici, kterou o dva dny později spolupodepsal premiér Petr Fiala (ODS). „Prezident republiky zohlednil zejména mimořádnost válečné situace, v níž k prošetřovanému incidentu došlo, a skutečnost, že vojáci nejsou obviněni primárně z násilných trestných činů,“ informoval tehdy Hrad.

A celá kauza má další pokračování. Podrobnosti opět zveřejnil irozhlas. Vojenská policie spustila trestní řízení až v květnu 2019 a na místo vyrazila v červenci. Když prověřovala angažmá speciálů v této kauze, sbírala důkazy také na základně v Afghánistánu. Tam se kvůli své práci dostala do střetu s jedním z představitelů speciálních sil. Bylo to syn tehdejšího náčelníka generálního štábu Aleše Opaty.

V úterý 30. července 2019 byla na základně Šindand v provincii Herát dvoučlenná výjezdová skupina Vojenské policie. Právě tady zemřel osmnáctiletý Vahidulláh Chán, který při útoku jednoho českého vojáka zabil a další dva zranil. Zahynul po následném výslechu vedeném Čechy a především americkými vojáky.

Vojenská policie ohledávala objekt 458, kde probíhal Chánův výslech. Bylo tam několik stříkanců jeho krve. Když policisté chtěli úkony ukončit, dostali se do konfliktu s Opatou. Na místě sloužil jako velitel mentorů jedné z českých jednotek. Opata se k vyšetřovatelům měl chovat tak prudce, že byl v jednu chvíli podezřelý z trestného činu.

„Vyvíjel nátlak na příslušníky výjezdové skupiny Vojenské policie s cílem donutit je ke zničení protokolu o ohledání místa činu údajného umučení vězně (…) a dále ke zničení zde zajištěných stop,“ zní základní popis podezření z vydírání, ze kterého se Opata zodpovídal. Plyne to z listiny Vojenské policie, již irozhlas získal.

Opata měl vyšetřovatelům vyhrožovat, že pokud mu protokol nevydají, vojáci jim ho odejmou násilím. A pak jej zničí. „A policisté budou vykázáni ze základny koaličních sil do nezabezpečené zóny,“ popisuje podobu údajných Opatových výhrůžek listina pocházející z trestního řízení.

Prověřování Opaty po hlášení od zmíněných vyšetřovatelů rozjela Vojenská policie 20. srpna 2019. Incident objasňovala pět měsíců. V lednu 2020 případ odložila, verzi o vydírání kromě dvojice dotčených kriminalistů nikdo nepřisvědčil. Vojenská policie však potvrdila, že se střet odehrál. A že ho dokonce muselo tlumit velení armády přímo z Prahy.

Opata v rámci trestního řízení nevypovídal. Nicméně existuje záznam o tom, jak incident viděl on. Podle něj se neprofesionálně chovali vyšetřovatelé. Prý vyhrožovali i trestním stíháním. Ve sporu šlo o to, že podle údajného rozkazu z Prahy neměl v souvislosti s vyšetřováním Chánovy smrti nikdo z vojáků na základně nic podepisovat.

Konflikt uklidnil až telefonát jednoho z nejvyšších důstojníků Společného operačního centra ministerstva obrany (dnes Velitelství pro operace). Znesvářené strany informoval, že v souvislosti s vyšetřováním Chánovy smrti existoval jediný pokyn.

„Pokud by (podřízení) měli vypovídat v nějaké záležitosti, ve které si nejsou zcela jistí, tak že tuto výpověď mohou bez přítomnosti právníka odmítnout,“ cituje výpověď důstojníka z operačního centra usnesení o odložení věci. Podpisu protokolu tedy nic nebránilo.

Tolik výběr těch nejdůležitějších pasáží z článků, které najdete zde: a zde: