Ivana Svobodová z Respektu prohlásila, že: „Zdravá země, chce mít zdravá média!“ Od ní to fakt sedí!
V úterý 25. března odvysílala Česká televize na Dvojce Reportáž psanou na benzínce. Podle anonce, kterou k pořadu zveřejnila Česká televize, mělo jít o zmapování české dezinformační scény přímo v terénu. Reportáž je ovšem ve skutečnosti v prvé řadě nepovedený portrét novinářky Svobodové. Během necelých 54 minut vykouří 14 cigaret, takže název je zavádějící, na benzince ji fakt psát nemohla, předvede nám, jak se dá kouřit, jíst a pít kafe současně, opravovat makeup a líčit řasy cestou v autě, zavede nás do nového bytu, bude vybalovat knížky a také nám ukáže svá antidepresiva. A také vysloví několik mouder jako: „Média ani já, nikdy nikomu nepomáháme.“
Novinářka Svobodová vyrazila do jámy lvové, tedy mezi občany, kteří poslední roky veřejně vystupují a demonstrují proti současné vládě. Tito občané jsou v provládních médiích označováni za dezinformátory lidmi, jako je ona, Foltýn, Kolář, Máca, Kartouz atd. Na začátku neměla jasný novinářský záměr, co chce vlastně tou reportáži národu sdělit, k čemuž se sama přiznává v reportáži. Pokud bych to chtěla odlehčit nadsázkou, tak to působí, jako kdyby Svobodová dělala konkurz do Foltýnova STRATKOMU, nebo se rozhodla konkurovat Juliu Fučíkovi. A kdyby probíhala soutěž Puškinův památník, tak určitě za svou snaživost získá nějaké ocenění.
Ale pojďme k samotné reportáži. Začíná jak jinak, než na akci Hnutí ANO a vystoupením Andreje Babiše. Ta posedlost tímto politikem by se už dala nazvat epidemií mezi novináři veřejnoprávních a mainstreamových médií. Co mají jeho politici společného s dezinformační scénou, kterou ona mapuje? Jsou už více než 10 let v komunální, republikové i evropské politice. Paní Svobodou zaujala poslední slova Babiše, který prohlásil, že proti opozičním politikům stojí média. Označil je za nepřítele.
Další záběry nám představují poslední minuty před odevzdáním reportáže do tisku v týdeníku Respekt. Divák prožívá s novinářkou časovou krizi, nervozitu, obavy až do uvolnění, kdy je článek konečně v tisku. Následují nekonečně dlouhé záběry na celý proces tisku časopisu v tiskárně, chvíle napětí jako v detektivce.
Úvodní antré máme za sebou a střihem se ocitáme na Václavském náměstí v Praze. Od roku 2022 tam proběhlo několik protivládních demonstrací s mnohatisícovou účastí občanů z celé republiky. Tedy vlastně dezolátů, když je tam ona. Natáčí dění na mobil, kameraman natáčí Svobodou. Ta hledá hesla a transparenty. „Vláda a média si podávají ruku a jsou prolhané“, hlásí do svého mobilu. Opět dává najevo, že s kritikou médií nesouhlasí.
Pak dostávají prostor účastníci demonstrace. Svobodová shazuje význam sociálních sítí, především Facebooku a tvrdí, že tam jsou jen dezinformace. Poznámky týkající se konfliktu na Ukrajině vyvrací s tím, že ona má pravdu. Pořád se ptá na konkrétní jména lidí, kteří tvrdí, že neexistuje svoboda slova, až nakonec lidé od ní odcházejí s tím, že jí nedůvěřují. Demonstrace pokračuje a na podium přichází Vidlák.
Seznámení s Vidlákem
Novinářka Svobodová začíná zjišťovat, kdo ten Vidlák vlastně je, vidíme, že si čte na Facebooku Vidlákovy kydy a lustruje ho na Google. V květnu 2024 vyráží na setkání s občany do Šlapanic. I když je tam Jindřich Rajchl, předseda PRO, míří za Vidlákem. Ptá se ho na cíl akce, chce konkrétně vědět, co dělá vláda špatně, a chce vidět lidi, kteří jsou na tom špatně. Vidlák se jí snaží odpovídat, ale ona pořád není s odpověďmi spokojená. A dochází k prvnímu slovnímu konfliktu. Vidlák: „A proč čtou mě a ne vás?“ „A vy víte, kolik lidí nás čte?“ kontruje Svobodová. Nakonec povídání s Vidlákem označí za kritický rozhovor! Pozorný a hlavně objektivní divák pochopí, že novinářka by nebyla spokojená s žádnou jeho odpovědí. Ona si jde za svým a nehodná na svém postoji nic měnit.
Následuje intermeco o Ivaně Svobodové. Jsme tedy na benzínce, kde kouří a pije kafe. Pak vidíme, jak se stěhuje, vybaluje věci a ukazuje nám svá antidepresiva. Záběr na brýle a pak popelník s cigaretovými vajgly. Nevím, jestli zároveň nedělala reklamu pro tabákové firmy. Pak dlouze telefonuje s nějakým Frantou. Slyšíme jen ji, takže víme, že se přestěhovala do Vršovic. Z bytu musela odejít kvůli tomu, že jí bývalý pronajímatel řekl, že když podporuje Ukrajince, tak prý má peněz dost. Opět telefonuje, leží v botech na pohovce a nahlas přemýšlí.
Nostalgický návrat do roku 2023
Střihem se ocitáme v únoru 2023 na vyhlášení cen Ferdinanda Peroutky za rok 2022. Vyslechneme si ódu na práci Ivany Svobodové, pak proběhne předání cen. Nechybí pokec s kolegy s cigaretou a skleničkou vína. A také se dozvídáme, že je novinářka pozvána do večerních Událostí komentářů na ČT, aby pohovořila o dezinformacích.
A tak vlastně o čem ta reportáž bude?
Divák má velké štěstí, že si paní Svobodová ráda třídí myšlenky na hlas. Trápí ji, že jsou napadána média, která jsou přece hlídačem demokracie a přemýšlí o Jindřichu Rajchlovi. Stojí na ulici a říká: „Musím tam dostat ten jeho způsob, který je okopčenej, dělají to na celém světě všichni tito lidé, jak zaráží do mozku těm lidem, ta klíčová slova…velcí páni…malí páni…spiknutí…libtardi…my máme zdravý selský rozum, co oni, ty elity…někomu slouží…“ Plán má a vyráží na další setkání s občany.
Sedí mezi lidmi a poslouchá předsedu PRO. Pak dostávám slovo také já, jako novinářka a mediální expertka. „Když jsem nastoupila do médií, byla ta práce pro mě posláním, kolegyně Svobodová, která tady sedí, mi před lety pomohla. Ale od té doby se za novináře stydím. Byli to oni, kteří rozdělili lidi na očkované a neočkované. Byla to média, která zanesla nenávist do našich rodin a do našich vztahů a byli do především novináři, kdo mají podíl na tom, v jaké situaci jsme teď.“
Z reportáže se dozvídám, jaký šok jsem jí tou strašnou větou způsobila, co jsem si to dovolila. „To zní hrozně. Já přece nikdy nikomu nepomáhám, já jsem nikdy nikomu nepomáhala,“ prohlásí do kamery svého kolegy a oznamuje, že si to se mnou musí vyřídit. Vrací se zpět do sálu, absolvuje „kritický“ rozhovor s J. Rajchlem a pak mi promlouvá do duše, aby mi vysvětlila, že mi nikdy nepomohla a ať to neříkám. Bohužel v tom jí nevyhovím. Protože ona, společně se svým kolegou z Respektu byli první, kteří pravdivě informovali o kauze Věcí veřejných, nenechali se ovlivnit politickými tlaky a v té době, nám právě tím zveřejněním hodně pomohli, protože se skutečnosti dostali mezi lidi a další novináři pak o tom začali psát.
O svou pozornost neochudí ani Petra Bohuše, dlouholetého novináře České televize a bývalého šéfredaktora zpravodajství v Ostravě. Sleduje jeho reportáž o tom, jak média, která neví, co jsou to dezinformace, proti nim bojují, dívá se na svou fotografii za jeho zády a hlasitě vzdychá.
Klíčový okamžik – porada v redakci
Svobodová má hlavní slova a nářky nad tím, jaký boj se vede proti médiím, tedy i proti ní, občas rozpačitě přeruší její kolegové. A zase je na programu Vidlák, kterému přibývají na Facebooku čtenáři. „Jsou to lidoví vypravěči prostě, kteří zasahují do politiky. Ale měla jsem takovéj hlubokej pocit, že bychom měli mít nějaké zastání, že by ta opravdová novinařina měli mít jako…Já vím, že máme na vrch, ale prostě jako…například že jako by ten stát mohl říct, že nás chce, že chce mít opravdické informace“, pronáší s vážnou tváří a vážným tónem Svobodová a dodá: „Zdravá země, chce mít zdravá média!“
Návštěva u Vidláka
Dalo by se říct, že se oba snaží o vstřícný postoj, ale napětí ve vzduchu je cítit. Vidlák novinářce zopakuje, že je jedubaba a že je lidsky nepříjemná. Ona se brání, že dělá svou práci a snaží se jí dělat dobře: „Naši čtenáři jsou zvyklí na nějaký novinářský standard. Nemohu nechat lidi mluvit, když lžou, to já nemohu, já mám zodpovědnost. Když poznám, že mi lžete, tak to nemohu nechat spadnout na čtenáře. Musím ten rozhovor vést tak, aby to, jak dopadne, byla pravda.“ „Takže jsme u toho, že vy jste dospěli k tomu, že víte, co je lež a co je pravda a máte to v ruce a tím se liší mainstream od té naší alternativy.“ konstatuje Vidlák.
Konečně je konec
Dlouhý záběr z jízdy autem, paní novinářka si namaluje řasy, pak jsme střihem na hranici před vstupem na Ukrajinu a pak už vidíme záběry na novinářku v neprůstřelné vestě v oblastech vojenského konfliktu.
Mapování dezinformační scény se Ivaně Svobodové scvrklo na Rajchla, Vidláka a mou osobu, protože jsem jí vlastně veřejně poděkovala za pomoc a to se nesmí. Od dezinformátora se slova díků nemohou přijmout. Reportáž byla z mého pohledu novinářský paskvil. Dlouhé, nudné záběry, redaktorka jako hlavní postava, propagace kouření a hlavně demagogické prosazování jedné jediné pravdy. Novinář musí mít hlavně respekt, a ten Ivaně Svobodové chybí, přesto, že je redaktorkou Respektu.
Na druhou stranu si zaslouží uznání, že se nebála jít mezi dezinformátory, vydržela veřejné narážky a negativní reakce lidí.
Už dlouho jsem neviděla tak tendenční pořad, který svým obsahem sám sebe dehonestuje. Odvysílala ho veřejnoprávní televize, troufám si říct, že při jeho schvalování měli všichni zodpovědní za vysílání dovolenou a nedivím se, že lidé nechtějí platit televizní poplatky. Napsala jsem tuto podrobnější analýzu proto, abyste se na pořad nemuseli dívat, běžte raději na procházku.
Vyšlo zde:
Alenko, moc děkuji za rozbor. Viděl jsem to celé, neb mě opravdu upoutala ona anonce ČT o „zmapování dezinformační scény“. Vždy když něco takového čtu v programu „veřejnoprávní nezávislé ČT“, tak – jak se říká lidově – zbystřím. Přiznávám se bez mučení, že jsem na jedné straně doslova zuřil, na straně druhé se mi chtělo brečet (plakat). Jak je vůbec možné, že veřejnoprávní ČT odvysílá takový hnus????? Tohle jim opravdu projde beztrestně?? ČT v dnešní podobě opravdu nemám rád. Ale po shlédnutí této „reportáže“ musím říct, že ČT nenávidím.
Dobrý den, Dane. Naprosto souhlasím s tím, co píšete a měla jsem stejné pocity při prvním sledování. Zlost a bezmoc. Když jsem se na reportáž podívala znovu, abych udělala ten rozbor, tak jsem pochopila, že nad těmito mediálními krysami vyhrajeme, protože na popsání jejich jednání slušný slovník nestačí. Dívala jsem se s nadhledem, na to, jak se sama Svobodová ničí v „přímém“ přenosu sama a jen se to snažila slušně popsat. A pokud jde o ty, kteří se ni dívali, uvěřili jí, tak těch je mi jen líto. Bude to hodně bolet, až budou přicházet na to, že byli jen loutkami a naletěli. Co však považuje za závažné, je to, že by měli nést odpovědnost pracovníci ČT, kteří tuhle sračku schválili do vysílání. Když se oprostím od všeho, tedy i od tématu, pak zde po dobu necelých 54 minut probíhala reklama na kouření. Děkuji za komentář i za to, že mě čtete.
Snad si paní Svobodová po přečtení této recenze na její „dílo“ uvědomí, jak má vypadat správná novinářina.
Ocenění F. Peroutky by měla zahodit do kanálu a zalézt tam raději také, protože přesně tam svým vystupováním i psaním patří…
Alenko, díky za Tvou profesionalitu a skvělý příspěvek.
Jardo, nevím, zda paní Svobodová bude mít tolik sebereflexe. Je sebestředná demagožka, která má problém s jiným názorem. A docela mě pobavilo, že tam dala mě, když jí děkuji. Ona vůbec nechápe, že shodila sama sebe. A že média nepomáhají? To si jako dělá srandu? Natočila jsem desítky reportáží do Občanského juda a ještě dnes mi píší lidé a děkuji za pomoc. Už jen tím, že jsme problémy zveřejnili, jsme těm lidem pomohli. Mám pořád přes očima reportáž o 14letém Františkovi, který zemřel v sutinách polorozpadlého domu, které majitel nezajistil. Úředníci, policajti dávali vinu matce, nikdo neřešil odpovědnost majitele ruiny. S maminkou a kamerou jsme zástupce developera navštívili. Nikdy nezapomenu na jeho výraz, když mu maminka do očí řekla, že je zodpovědný za smrt jejího syna, že je vrah….když jsem vyšli na ulici, rozplakala se a děkovala nám. Byli jsme jediní, kdo se jí zastali. Její právník mi pak napsal, že potom zase začala žít, že nebýt nás, možná by už nebyla…..stejně tak na příběh starého pána, kterému nad ránem oznámili z nemocnice, že jeho manželka zemřela. Když tam jel, nechtěli mu ji ukázat, ležela prý někde v kumbále na zemi……..celé natáčení pán proplakal….po dvou hodinách čekání před primariátem nás nakonec primář oddělení přijal. Pánovi se omluvil….a už jen to stačilo…pán mi ještě nějakou dobu psal velmi hezké dopisy. Já opravdu nemusím chodit kanálem, já jsem hrdá, že se jako novinářka snažím celý život lidem pomáhat. Jardo, děkuji za slova uznání a konzultaci nad textem, moc mi pomohla.
Ano, zastávám stejný názor, že to bylo okénko o paní Svobodové, rádoby laskavé paní, s bojovným duchem uvnitř, nerozumím tomu jejich postoji vůči nám, kteří jmenované s respektem sledujeme a fandíme jim. V minulosti jsem byla osobně svědkem, natáčení reportáže o seniorech, reportéři si nebrali servítky, člověk si připadal jako u výslechu. Před chvílí jsem shlédla krátký 8min. rozhovor paní Svobodové s reportérem ČT Řezníčkem, stále stejná písnička, Vidlák mi z reportáže vyšel jako borec nakonec. Paní Maršálková, velmi vám fandím, a přeji vše dobré.
Dobrý den, děkuji za slova uznání. Věřím, že už brzy tyto mediální krysy skončí.
Měl jsem hloupý nápad (zvědavost), a podíval jsem se na toto dílko. Chvíli mi bylo paní ,,novinářky” líto. Možná díky těm antidepresivům působila dost zmateně,a evidentně nevěděla co vlastně chce. Pak jsem si ale vzpomněl že zrovna tací ,,žurnalisté” jako je ona nemají výčitky zničit lidem život aby se alespoň na moment zviditelnili, a lítost mne přešla! Nicméně jsem rád za svůj způsob života, a neměnil bych s ní! Tento BRAK mi ukázal, jací lidé slouží momentálním zaprodancům, a jak dopadnou. Dílko bych přejmenoval na ,,Nákladní vlak”. (Stojím,kouřím, vykládám.)
Dobrý den, děkuji za komentář. Naopak, nápad to byl dobrý, aspoň si člověk uvědomí, jaká je ta strana, na které stojí. Zda správná nebo špatná. Já mám jasno.
Zdravím Vás 🍀. Já jsem to zkoukla a vydržela až do konce 💪!! Arogantní paní, která skákala každému do řeči a stejně neposlouchala, co ji lidé říkají!! Jen její názor je ten správný!! Proto to u nás vypadá, jak to vypadá. Bohužel 😢😢😢
Gratuluji,že jste to zvládla zkoukniut,já si tento tento traumatizující zážitek ráda odpoustim
Děkuji všem za milá slova a vyjádření, děkuji Alence za její skvělou práci i komunikaci. Alenko, mohu-li se zeptat: Jak z tohohle ČT-pekla ven?? Já to opravdu nevím. Existuje vůbec nějaká šance na reformu ČT? Třeba vláda ANO zruší koncesionářské poplatky…. ale co dál???? Kdo, kdy a jak ponese odpovědnost ze ten zpravodajsko-politický hnus, jaký veřejnoprávní ČT předvedla za covidu…. jaký předvádí dnes? Nebo máme ČT zrušit úplně a začít ji stavět od základu znovu?? Anebo ji vůbec nemít?? Kudy vede cesta k tomu, aby se nic podobného už neopakovalo??
Dobrý den, v prvé řadě si musíme říct, zda potřebujeme veřejnoprávní média a pak co je veřejná služba. Jako druhý krok je potřeba určit, kdo bude onu veřejnou službu poskytovat. Klidně ji může poskytovat více médií. Pak se musí vyřešit jak a kdo bude poskytování veřejné služby financovat a hlavně, kdo bude kontrolovat hospodaření. No a teď nastává ta nejdůležitější věc a to, výroba a vysílání veřejné služby. Ze současné ČT by museli odejít od GŘ až po vedoucí vydání všichni, no a redaktory je nutné naučit dělat novinařinu. Pak je potřeba zjistit to, do čeho teď nevidíme, a to toky peněz z EU a pokyny EU k tomu, jak mají informovat a pracovat a odstřihnout se od nich. Stejně tak nevíme, zda nemají peníze z amerických fondu a tzv. norských fondů. Ta problematika je opravdu široká. Pokud jde o nejrychlejší nápravu, pak bych sestavila tým novinářů, kteří připraví pouze zpravodajský kanál a budou vysílat v souladu s Kodexem ČT a ostatní kanály vypnout a provést rychlou přípravu pořadů k vysílání. A také je nutné zajistit archiv ČT, to je národní poklad a patří nám všem. Nesmí se rozprodat.
Dovolím si jménem všech příznivců a sympatizantů poděkovat naší paní Alence za vskutku „všeobjímající“ odpověď, pohled na problém i návrhy řešení. Musím se přiznat ke své naivitě, neb ze slov „toky peněz z EU a pokyny EU k tomu, jak mají informovat a pracovat“ mi běhá mráz po zádech. Ten audit hospodaření ČT bych hodně rád viděl! A myslím, že nejsem sám! — Pokud by někdo z vás obracel oči směrem k „demokratickému Západu“…. Sleduji německou veřejnoprávní „ČT“ = ARD, ZDF … a mohu vám s klidným svědomím sdělit, že jejich „politické zpravodajství“ je ještě větší hrůza a děs než naše drahá ČT. Naproti tomu všem německy hovořícím spoluobčanům doporučuji shlédnutí pořadů německé veřejnoprávní TV věnujících se rozborům oněch „vysoce kvalitních“ německých potravin (!!), na které náš národ pěje takové ódy. Přeji při nich všem Dobrou chuť! :-)))
Vážení a milí čtenáři. Dovolte mně upozornit vás, že paní Svobodová je s velkou pravděpodobností psychicky nemocný člověk (!), tudíž berme její reportáž s dostatečnou mírou nadhledu a snahou o pochopení jejích psychických problémů (!), na něž mimochodem sama – byť nepřímo -diváky veřejnoprávní ČT upozorňuje v reportáži vybalováním svých „antidepresiv, které nemohla najít“. Jedním z těchto viditelných „antidepresiv“ je antipsychotikum (nikoli antidepresivum) Derin 25 mg. Abychom všichni lépe pochopili psychické problémy paní Svobodové, níže cituji co o Derinu uvádí Lékárna.cz. S výzvou na nás všechny: Buďme prosím tolerantní k psychicky nemocným spoluobčanům, novinářům mainstreamu, pracovníkům ČT…. !
„Přípravek Derin obsahuje léčivou látku nazývanou quetiapinum (kvetiapin). Kvetiapin patří do skupiny léků nazývaných antipsychotika. Přípravek Derin lze použít k léčbě některých onemocnění, jako je:
Bipolární deprese: kdy se budete cítit smutně. Můžete mít pocit deprese, pocit viny, nedostatek energie, ztratíte chuť k jídlu nebo nemůžete spát.
Mánie: kdy můžete mít pocit vzrušení, povznesení, rozrušení, těšení se nebo přehnané aktivity, nebo máte špatný úsudek, včetně projevů agresivity nebo podrážděnosti.
schizofrenie: při které můžete slyšet nebo cítit věci, které nejsou přítomny, věřit skutečnostem, které nejsou pravdivé nebo být neobvykle podezřívavý, úzkostlivý, či zmatený, cítit se vinný, napjatý nebo v depresi.